Babouci se pyšní titulem nejstarší jihočeské dechovky, která bez přestání stále vystupuje po celé České republice, ale nebrání se ani vystupování v zahraničí. V minulosti tato kapela navštívila například Belgii, Holandsko, Slovensko, Rakousko a Německo. Rokem vzniku této kapely je rok 1868, čili v roce 2017 budeme slavit již 149 let trvání a já doufám, že v plné síle a za vydatné podpory všech našich fanoušků, kteří se sdružují v našem klubu skalních příznivců Babouků (KSPB) v počtu blížícího se ke dvěma tisícům! Babouci vydávají nové nosiče a to především u vydavatelství Ladislava Kubeše (KHV). V roce 1968, v roce stého výročí nepřetržité existence Babouků, byl do jejich čela postaven dosavadní hráč tenoru Václav Rožboud z Němčic a od 1.5. 2002 je kapelníkem hráč na Es-klarinet Petr Shýbal z Lišova. Babouci i nadále udržují původní styl kapely a v jedenáctičlenném obsazení hrají a zpívají sami bez sólových zpěváků a to především lidové písničky.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
O kapele BABOUCI jsem slyšel už jako malý kluk doma v Žíšově, když otec mamince hlásil, že zase zařadili jeho skladbu do svého programu. Později, když jsem v létě jezdíval domů na prázdniny, slýchal jsem Babouky každý den z vysílání českobudějovického Českého rozhlasu a rád jsem zacházel i na jejich živá vystoupení na pouťových zábavách. Upoutával mě jejich způsob hraní, který se tak odlišuje od jiných kapel. Velice mě potěšilo, když za mnou před dvaceti lety přišel jejich velký fanoušek pan Milan Borde, že by kapelník Václav Rožboud rád navázal s Kubešovým hudebním vydavatelstvím spolupráci. Slovo dalo slovo a na 4. ročníku Mezinárodního festivalu dechových hudeb Kubešova Soběslav v roce 1998 jsme pokřtili naše první společné CD V JEDNOM KRÁSNÉM ROZMARU. Nahrávky jsme převzali z archivu českobudějovického rozhlasu. Byl jsem ale překvapen, že slyším trochu jiné Babouky, než na jaké jsem byl zvyklý z živých vystoupení. Muzikanti zpívali playbackem na základ nahraný předem. Bohužel s Václavem Rožboudem to byla první a zároveň poslední spolupráce. 25. září 1998 kapelník a baskřídlovák Rožboud zemřel. Na baskřídlovku hrál s Babouky padesát roků a z toho třicet let byl kapelníkem. Když jsme v roce 1999 připravovali s novým kapelníkem, barytonistou Františkem Petráchem, naše druhé CD, chtěl jsem, aby Babouci natočili své písničky tak, jak je hrají na vystoupeních, aby hráli a zpívali současně. Světlo světa spatřilo CD TEN NĚMČICKEJ KOSTELÍČEK. Od roku 2003 připravujeme nahrávky opět s novým kapelníkem, s Es klarinetistou Petrem Shýbalem, a rád podotýkám, že po celou dobu naší spolupráce je nám pomocníkem při výběru písniček aranžér a bubeník kapely Zdeněk Voráč. V letošním roce (2018) máme důvod hned k několika oslavám. Babouci oslaví 150 let od svého založení a 20 let spolupráce s Kubešovým hudebním vydavatelstvím, pro které natočili již 15 alb. Prodalo se jich dosud neuvěřitelných 100.000 kusů. Na 24.ročníku Kubešovy Soběslavi jim za ně náleží Multiplatinová deska a zároveň tam společně pokřtíme nejnovější patnácté cédečko s názvem KDYŽ JSEM ŠEL VČERA ZVEČERA. Přeji Baboukům. aby rozdávali posluchačům dobrou náladu spoustu dalších let a aby nové, jubilejní CD bylo stejně úspěšné jako všechna předchozí.
Ladislav Kubeš.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vážení přátelé a posluchači naší baboucké muziky. Letos si naše kapela připomíná 150té výročí založení a 150 let hraní bez jakéhokoliv přerušení. Při představě a malých počtech mi vychází až několik milionů účastníků, nebo chcete-li posluchačů. S úsměvem vždycky říkám, že nevíme přesný datum vzniku naší kapely a tak slavíme celý rok. Dostali jsme od vás již spoustu dárků, dortů a spoustu menších či větších flaštiček nějakého dobrého moku. Všechny nám vkusně a označíte jmenovkou, či naší fotografií. Při posledním vystoupení nás mile překvapili na Hosíně, kteří připravili improvizovanou výstavu našich plakátů a fotografií. Jirka Cába v Batelově zase připravil papírový dort, do kterého dokázal vtěsnat 150 malých lahviček. Musím přiznat, že si ani kolikrát neuvědomujeme, kolik vám to dá práce a určitě i spoustu nemalých finančních prostředků. Přijměte tedy i vy tento nový nosič jako poděkování za celoroční přízeň, jako malý dárek za to, že jste s námi. Všechno, co od vás dostaneme je vkusně a vtipně uzpůsobeno do určité formace, například do znaku „Babouka“, který nosíme na naší vestičce, či do tvaru čísla 150.
Petr Shýbal
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Osmičkové letopočty jsou v naší zemi brány jako výjimečné. Dějepis nelže, zásadních událostí se stalo v letech končících číslicí osm bezpočet. Osmička na konci provází i nejstarší jihočeskou dechovku. 1868 – rok vzniku kapely. Přesné datum, kdy se Jouzíci (což byl první název kapely) v Němčicích poprvé sešli, už nikdo nedohledá. Proto můžeme slavit letošní 150. výročí Babouků po celý rok! 1948 přišel k Baboukům Václav Rožboud z Němčic, 1968 se stal kapelníkem a v roce 1998 přestoupil do kapely nebeské. Pro mě osobně se stalo životním datem 17. září 1988. Byla to obyčejná sobota, ale tenkrát jsem jel s Babouky poprvé na hraní jako jejich řádný nový člen. Tehdy jsem byl studentem pedagogické fakulty, později učitelem češtiny na Integrované střední škole obchodní v Českých Budějovicích. Posledních patnáct let se věnuji dechové hudbě i profesně jako hudební redaktor Českého rozhlasu České Budějovice a starám se o nejoblíbenější pořad jihočeského éteru – Písničky pro radost. S Babouky sice zmizel volný čas, ale otevřela se mi do té doby skoro neznámá studnice jihočeských lidových písní. Jsem totiž rodilý Středočech a vyrostl jsem na jiné muzice, především na českých dechovkových klasicích. Ale jihočeská dechovka mi asi byla souzená. Prostě mi učarovala. Moc mě těší, že stále žije, je žádaná, vyhledávaná a zůstává neodmyslitelnou součástí plesů, obecních slavností, poutí, přehlídek a všelijakých veselic. Svou „troškou do mlýna“ k tomu rád budu přispívat i dál.
Zdeněk Voráč - bubeník
e-mail: shybal@cmail.cz
