Jan Lipold (23. 8. 1941 - 11. 6. 2020)
Milí přátelé dechovky, oznamuji vám smutnou zprávu, opustil nás dvorní skladatel Kubešova hudebního vydavatelství a Veselky, hudební skladatel Jan Lipold, který jedenáctého června 2020, ve svých 79 letech odešel do muzikantského nebe.
Čest jeho památce.
Ladislav Kubeš.
Poslední rozloučení s Janem Lipoldem bylo v úterý 16.června 2020 ve 12 hodin v obřadní síni krematoria v Jindřichově Hradci.
Tento stálý spolupracovník Veselky se narodil v jihočeské obci Stříbřec nedaleko Třeboně, a právě tam žil až do své smrti 11.června 2020. Počítal se k žákům Ladislava Kubeše seniora a byl to žák nejen dobrý, ale výtečný. Upravoval, skládal, sám hrával, jak jinak, zejména v Třeboňské dvanáctce. Jako autor pronikl k celé řadě kapel, které jeho písničky nikdy neodmítnou. Nejvíc je jich pohromadě na CD Veselky s názvem Přátelům, zčásti mu v roce 2006 věnovaném k pětašedesátce. Jan Lipold spolupracoval s řadou textařů, zejména pak se Zdeňkem Benešem, který patřil nejenom ke spolupracovníkům, ale k jeho nejbližším přátelům.
Druhý letopočet za jménem muzikanta a autora mnoha zdařilých písniček, po celý život z obce Stříbřec na Třeboňsku, bohužel značí, že už se jeho život uzavřel. 11. června 2020. Jen pár dnů po odchodu Milana Černohouze, který s Veselkou nazpíval mnoho jeho písniček. Dovolím si zde napsat, že jsem ho měl rád skoro jako svého o něco staršího strýčka, protože jsem ho před lety často vídal ve společnosti tatínkově, ať už jako muzikanta - považoval se za jeho žáka, třebaže tátu nikdy nenapadlo, aby se vydával za učitele - nebo jako šikovného řemeslníka, který neváhal dát se do jakékoli potřebné práce. Ale v muzice otec zkušenější byl, a tak mladšímu kolegovi radou vždy ochotně pomohl. Oběma učarovaly jihočeské lidové písně, oba je upravovali a v jejich duchu tvořili své vlastní nové. Jan Lipold s tím začal, když po vojně hrával v dechové hudbě Vajgarka v Jindřichově Hradci a pak v Třeboňské 12. Jeho hudební nadání muselo přijít z nebe, protože když byl ještě kluk, u nich doma nebyl na muzicírování čas ani prostředky. Rodiče byli prostí zemědělci, rádi si však zazpívali, a tak když synek projevil přání v hudbě se vzdělávat, nebránili mu, ba naopak, podporovali ho. Začal se učit na housle, ale tíhl k nástrojům dechovým, proto brzy přešel k pozounu a baskřídlovce. Když pak začal sám upravovat a skládat písničky, záhy po nich byla sháňka a s chutí je hrály jak dechové kapely v okolí, tak v celé republice i za hranicemi. Jejich autor nezpychl, nepovažoval se za mistra, cítil se jako skromný hudební dělník. Nedávno mi řekla jedna posluchačka z východních Čech, že prý "je takový plachý. I na festivalech, třeba na Kubešově Soběslavi, stává jen někde stranou a tiše z něho dýchá radost, že muzika hezky zní a že má tolik spokojených posluchačů". S Veselkou jsme mnoho jeho pěkných kousků nahráli a nazpívali, rád jsem mu proto v roce 2016 k pětasedmdesátým narozeninám odevzdal uznání za dlouholetou poctivou spolupráci v podobě Zlatého klíče Kubešova hudebního vydavatelství. Až v posledním čase jsem bohužel už jen s účastí a z dáli pozoroval, že mu zdraví přestává sloužit. Nové noty už od něho nepřicházely. Škoda. Není mnoho takových, jako byl on.
Dulidaj, čest jeho památce!
Ladislav Kubeš.
Skladby Jana Lipolda které jsou vydány tiskem u Kubešova hudebního vydavatelství
Lidové písně v úpravě Jana Lipolda které jsou vydány tiskem u Kubešova hudebního vydavatelství
článek pro švýcarský časopis STUBETE (4-2005) – překlad do češtiny
